O JUDO
TROCHA TÉ HISTORIE O JAPONSKÉM JUDO NEUŠKODÍ
Zakladatelem moderního juda je profesor Jigoro Kano (1859-1938). Žil v době, kdy v Japonsku zanikal feudální řád a s ním vše, co ho provázelo, tedy i školy ju-jitsu, které v této době byly u veřejnosti ve značné neoblibě, neboť bojové dovednosti byly často zneužívány.
Profesor Dr. Jigoro Kano, tvůrce judo a zakladatel Kodokanu (škola judo v Tokiu) se narodil 10.prosince roku 1860 nedaleko města Kobe , odkud však jeho rodina přesídlila roku 1871 do Tokia.
V té době procházelo Japonsko periodou velkých, zásadních změn s nimiž se samozřejmě měnil i způsob života celé říše a jejích obyvatel. Změnou státního zřízení roku 1868 se rozpadl Šogunát Tokugava a bylo znovu zřízeno císařství změnily se samozřejmě i životní podmínky, a to tím spíše, že nový císař určil nový směr, kterým se nyní mělo Japonsko dát: měla to být cesta západní kultury, cesta, kterou šla Evropa a Amerika.
Současně se zhroucením dosavadního feudálního státního zřízení byly odsouzeny k zániku nejen jeho přečetné nedostatky, nýbrž vše, včetně vyspělé japonské kultury.
Zákon, kterým bylo roku 1871 zakázáno nosit meče, vyvolal rychlý úpadek všech druhů válečnického umění, z čehož ovšem nebylo a ani nemohlo být vyňato jiu - jitsu. Různé školy jiu - jitsu, podporované některým samurajským rodem, se rázem ocitly na pokraji úpadku.
Jigoro Kano byl v mládí velmi slabý, avšak velmi hrdý, než aby byl ochoten snášet všechna příkoří svých silnějších vrstevníků, od nichž musel leccos vytrpět. Chtěl nějakým způsobem zvýšit svou sílu do té míry, aby se vyrovnal svým násilnickým vrstevníkům, nebo je dokonce předčil. Slýchal občas, že existuje jakési zvláštní bojové umění, s jehož pomocí může malý a slabý člověk překonat daleko silnějšího útočníka. To byl důvod, proč se malý Jigoro Kano rozhodl naučit tomuto umění.
Úpadek starých škol jiu - jitsu zbavil jejich učitele dosavadního zaměstnání, takže jim nezbylo, než hledat si obživu někde jinde. Nebylo proto právě snadné nalézt dobrého učitele jiu - jitsu. Mladý Kano však hledal vytrvale: podařilo se mu nalézt výborného mistra jiu - jitsu Teinosuke Yagi , který ho naučil základům svého umění. Kano toužící po důkladném poznání tohoto starého umění, se postupně sešel s dalšími učiteli Hachinosuke Fukudou a Masamito Iso ze školy Šinyo - Ryu a Tsunetoši Iikubou ze školy Kito - Ryu a byl těmito třemi vynikajícími učiteli zasvěcen do tajů umění obou zmíněných škol. Po letech pečlivého studia a pozorných úvah založil Jigoro Kano roku 1882 ve svých dvaadvaceti letech vlastní školu, kterou nazval Kodokan a v níž začal vyučovat svému vlastnímu systému, který místo jiu - jitsu nazval jménem judo. Mladého učitele nutila jeho neukojitelná touha po poznání k dalšímu studiu a zkoumání tajů dalších škol jiu - jitsu. Pro tento účel nelitoval nikdy energie a všechen volný čas, který mu zbyl po splnění jeho učitelských povinností, věnoval vyhledávání a navštěvování třeba i vzdálených mistrů, jen aby se od nich naučil něčemu novému, co dosud neznal. A tak se mladý Jigoro Kano stal ve svém oboru uznávaným mistrem a dosáhl v něm takové úrovně jako dosud nikdo před ním.
Čím více Kano studoval jiu - jitsu , tím více se utvrzoval ve svém poznání, že je to nejen velmi zajímavé umění, mající možnost velkého uplatnění v praktickém životě, nýbrž i velmi dobrý prostředek pro trénink a vývoj těla i ducha. Toto poznání ho přivedlo na myšlenku využít tohoto umění v podstatně širším měřítku. Nejdříve ovšem bylo nutno staré umění upravit. Starý systém jiu - jitsu nebyl totiž dostatečně rozvinut a upraven pro tělesný, psychický a morální trénink a vývoj. Každá ze starých škol jiu - jitsu měla své přednosti i nedostatky a tak dospěl Kano k závěru, že nejlépe bude vybrat si principy několika škol, a tak položit základy, na nichž by bylo možno postavit nový systém jiu - jitsu, třeba jen pro trénink a sebeobranu v praktickém životě.
Tento nový systém nazval Kodokan - Judo. Nový název pro svůj systém zvolil Kano místo dosud užívaného názvu jiu - jitsu proto, že jeho systém nebyl už jen dosavadním jiu - jitsu. Kano samozřejmě učil jitsu, učil je však zároveň do, což je cesta nebo princip.
Tento nový název se velmi brzy vžil přesto, že před tím, než jej začal pro svůj nový systém užívat Jigoro Kano, užívala tohoto názvu jen jediná ze všech japonských škol, a to škola Yikišin - Ryu. Kano si pro svůj systém zvolil toto málo užívané jméno úmyslně: chtěl tím odlišit svou novou školu od všech starých.
Protože přece jen ji založil na tom, čemu se naučil od starých mistrů jiu - jitsu , nepovažoval Kano za správné vybrat si název, který by neměl nic společného a neupomínal na staré bojové umění japonské tradice. Rovněž proto, aby nezůstal při běžném a užívaném názvu jiu - jitsu, měl Kano pádné důvody. Jedním z nich je skutečnost, že některé školy jiu - jitsu s oblibou dávaly přednost příliš tvrdým chvatům, které velmi často skončily zraněním, takže mnoho lidí dospělo k závěru, že jiu - jitsu je velmi surové a nebezpečné. V tělocvičnách různých škol, kde nebyl vždycky dostatečný dozor nebo kde nebyl výcvik veden morálně vyspělými cvičiteli a dobrými pedagogy, zacházeli starší žáci zbytečně tvrdě se začátečníky, čímž přispěli ke vzniku názoru, že jiu - jitsu vychovává z mladých lidí rváče a vede k zesurovění jejich povah.
To tedy byly důvody,
které profesora Kano vedly ke zvolení názvu judo, k němuž
ještě připojil slovo Kodokan , aby odlišil svůj systém od judo,
kterému kdysi učila škola Yikišin - Ryu. Kromě boje beze zbraně
ovládal Kano i boj mečem.
TROCHA TÉ HISTORIE O ČESKÉM JUDO TAKÉ NEUŠKODÍ
Historie juda v ČESKOSLOVENSKU
ZALOŽENÍ SVAZU
Československý svaz jiu-jitsu byl založen 3. dubna 1936. Bývalý dlouholetý předseda svazu Ladislav Pikhart nám tuto událost popsal takto: Ten den navečer, v Černé ulici ve středu Prahy, okna Marathonu svítila do temné uličky, jejíž název jako by ji patřil už pro tu její temnotu, a vítala vzácné hosty. Přijížděli a přicházeli ve svátečním. Hosté, jejichž jména tehdy byla zvučná, se měli stát svědky slavnostního založení Československého svazu jiu-jitsu.
Mezi prvnímu přišel profesor PhDr František Smotlacha, hlavní aktér a iniciátor. Vítal zástupce pozvaných institucí a úřadů, předsedu Československého Olympijského výboru i zástupce japonské ambasády. Po projevech profesora Smotlachy, předsedy Československého Olympijského výboru Dr. Grusse a zástupce Ministerstva kultury a školství byl Československý svaz ju-jutsu oficiálně prohlášen za založený. Předsedou nově založeného Československého svazu ju-jutsu byl zvolen profesor Smotlacha. Založení svazu předcházelo čtvrtstoletí činnosti nadšenců a dobrovolníků, zvláště pak při vysokoškolském sportu, u jehož založení byl v roce 1910 právě profesor Smotlacha.
Návštěva Jigora Kana v Praze
V roce 1936 navštívil Prahu zakladatel juda Jigoro Kano, který přednáškou a instruktáží zahájil výcvik juda ve školním roce 1936 až1937 v oddílu vysokoškolského sportu v Praze. Jeho přednáška se dochovala v publikaci Šímy a Krákory. Šlo o jeho druhou návštěvu Prahy. Poprvé Jigoro Kano do Prahy zavítal v roce 1935.
První metodická příručka
V témže roce (1936) vyšla první ucelená metodická příručka jiu-jitsu, kterou napsal Istvan Fülöp, přezdívaný Dobo. Tento instruktor maďarského původu působil na Moravě a v Čechách. Od roku 1934 byl vedoucím jiu-jitsu ve Vysokoškolském Sportu Praha a byl první, který začal v Čechách metodicky rozvíjet sportovní judo. Bohužel za války zahynul v koncentračním táboře. V lednu 2011 byl uveden do síně slávy Českého juda.
První oddíly
Po založení Československoho svazu jiu-jitsu 3.dubna 1936, který má 5 oddílů : VS Praha, SK stráž bezpečnosti Praha, SK Typografů Praha, VS Brno a AC jiu-jitsu Plzeň. Prvním samostatným oddílem byl v roce 1937 AC jiu-jitsu Plzeń.
První mistrovství
V roce 1940 se v Praze uskutečnilo první mistrovství Čech a Moravy. Vítězem jednotlivých kategorií se stali František Černý, Karel Zrůbek, Alois Cígner, Miloš Thuma a Adolf Lebeda, absolutním vítězem se stal Karel Zrůbek. Vítězkou v k ategorii žen se stala Anna Kubrová, vítězem soutěže družstev se stal oddíl NSK Praha.
Členství v EJU
V roce 1952 byl Československý svaz juda, který změnil svůj název, přijat jako 16. člen do Evropské unie juda. Svaz juda převzal evropská sportovní pravidla a v následujícím roce začal s pravidelnou přípravou reprezentantů Československa. Prvním trenérem reprezentace se stal Adolf Andrej Lebeda.
První mistr Evropy
V prosinci roku 1954 se reprezentanti Československa poprvé účastní Mistrovství Evropy v Bruselu a hned napoprvé získává Zdeněk Písařík titul Mistra Evropy. Stříbrnou medaili vybojoval Karel Vítek a bronzovou Alexandr Tompich. Družstvo mužů ve složení Alexandr Tompich, Aleš Adamec, Čestmír Švejda, Karel Vítek, Zdeněk Písařík přidalo bronzovou medaili v soutěži družstev. ČLENSTVÍ V IJF V roce 1955 byl Československý svaz juda přijat na kongresu IJF v Paříži za řádného člena.
Členství v IJF
V roce 1955 byl Československý svaz juda přijat na kongresu IJF v Paříži za řádného člena.
Prvnízástupciv EJU
V roce 1957 se první dostává Čech do vedení EJU.Ing. František Šíma je na kongresu EJU zvolen 3. místopředsedou. V roce 1959 je Ladislav Pikhart zvolen na kongresu EJU ve Vídni 1. místopředsedou EJU. Československý svaz juda se poté stále více otevírá světu a novým trendům. Významným mezníkem v trenérské a metodické činnosti je seminář japonského trenéra Kokiši Nagaoki v Praze Klánovicích v roce 1960. Trenérské japonské mise se poté opakují a naši judisté se v Československu mohli v dalších letech setkat s olympijskými vítězi Nakatanim a Ninomijou nebo mistry světa M arukim a Šinomakim. Významnou roli při organizaci těchto misí a implementaci nových poznatků do metodických a tréninkových procesů sehrál královéhradecký trenér René Srdínko.
První účast na mistrovství světa
Na Olympijské hry v roce 1964, kdy bylo judo poprvé zařazeno do programu olympijských her, nebyl žádný zástupce Českého juda vyslán, ale v roce 1965 vysílá Československo prvního reprezentanta na Mistrovství světa. Michal Vachun, který před tím získal na Mistrovství Evropy v Madridu bronzovou medaili, bojoval v Rio de Janeiru v hmotnosti do 70 kg. Medaile Michal Vachuna z Mistrovství Evropy byla na dlouhých 10 let pro Československo poslední. Až v roce 1975 na medailové tradice navázal Vladimír Novák. Vladimír Novák byl našim druhým olympionikem, který se účastnil her v Montrealu v roce 1976. Ve stejném roce získal na Mistrovství Evropy stříbrnou medaili v kategorii bez rozdílu vah.
První účast na olympijských hrách
Nejblíže k evropským medailím měl na začátku 70-tých let Petr Jákl, kterému kýžená medaile několikrát unikla doslova o vlásek. Petrovi Jáklovi se ale dostalo cti jako prvnímu judistovi reprezentovat Československo na Olympijských hrách. V Mnichově v roce 1972 obsadil po velice dobrém výkonu 7. místo. Vladimír Novák Michal Vachun Petr Jákl PRVNÍ JUNIORSKÝ MISTR EVROPY Významného úspěch dosáhli naši junioři v roce 1978 na juniorském Mistrovství Evropy. Prvním českým juniorským Mistrem Evropy se stal Karel Purkert.
První juniorský mistr Evropy
Významného úspěch dosáhli naši junioři v roce 1978 na juniorském Mistrovství Evropy. Prvním českým juniorským Mistrem Evropy se stal Karel Purkert.
Vítězství v Poháru mistrů evropských zemí
V roce 1978 roce získává české judo zásluhou Vysokých škol Praha největší úspěch na klubovém poli když VŠ Praha vítězí v Poháru mistrů Evropských zemí. Za VŠ Praha pod trenérským vedením Petra Jákla, Jiřího Mašína a Františka Jákla nastoupili: Pavel Petřikov, Josef Sosna, Josef Brož, Petr Košťál, Jiří Dolejš, Jan Štěpánek, Vladimír Bárta, Josef Vacek, Jaromír Lauer a Jiří Vach. Stejný oddíl se v roce 1984 probojoval do finále této soutěže.
První medaile na olympijských hrách
Dosud největší sportovní úspěch dosáhlo České judo na Olympijských hrách v Moskvě. Vladimír Kocman vybojoval první a dosud jedinou olympijskou medaili v těžké váze. V infarktovém zápase o bronzovou medaili prohrával ještě v poslední minutě na waza-ari, ale skvělou uchi-matou vývoj utkání zvrátil.
Tento úspěch byl třěšničkou na dortu pro úspěšného trenéra reprezentace Ludvíka Wolfa, který svoji prací položil základy pro další úspěchy českého juda v následujících letech. Je rovněž nutné zmínit i zásluhy Jiřího Synka, který se rozhodující měrou podílel na založení fungování armádního sportovního centra.
První akademický mistr světa
V roce 1980 dosáhlo významného úspěchu i vysokoškolské judo, když se Vladimír Bárta stal akademickým Mistrem světa.
První medaile na mistrovství světa
Rok po olympijském úspěchu dosáhl Vladimír Kocman jako první Čech na další metu, když na Mistrovství světa v Maastrichtu (1981) vybojoval první medaili ze světových šampionátů. V těžké váze obsadil třetí místo. Dva roky nato (1983) přidal do své medailové kolekce ještě stříbro z Mistrovství světa v Moskvě. Tři dny po jeho úspěchu v Holandsku přidal Pavel Petřikov další, tentokrát stříbrnou, medaili z Mistrovství světa. Pavel Petřikov reprezentoval Československo 3x na Olympijských hrách, kde zvítězil celkově ve 14 zápasech Ludvík Wolf Jiří Synek Vladimír Kocman Pavel Petřikov a je v tomto směru Českým rekordmanem. Účast na čtvrtých olympijských hrách v roce 1984 mu bohužel unikla vinou nesmyslného bojkotu olympiády v Los Angeles.
Jaroslav Vacek v EJU
Ve stejném roce, kdy Vladimír Kocman vybojoval stříbro na Mistrovství světa v Moskvě, tedy v roce 1983, dosáhlo Československé judo dalšího významného úspěchu tím, že byl Jaroslav Vacek zvolen do řídícího orgánu EJU.
Mistrovství Evropy družstev
V roce 1984 Československý tým ve složení Pavel Petřikov, Jaroslav Kříž, Karel Ulčník, Vladimír Bárta, Karel Purkert, Jiří Sosna a Vladimír Kocman vybojoval na Mistrovství Evropy družstev 3. místo. Byla to po roce 1954 první medaile v soutěži družstev.
Druhý mistr Evropy
Člen tohoto týmu Jiří Sosna získal v roce 1988 po 34 letech druhý titul Mistra Evropy a to ve španělské Pamploně v kategorii do 95 kg. Rok 1988 zakončil jednu etapu trenérské práce našeho nejúspěšnějšího reprezentačního trenéra Michal Vachuna, pod jehož vedením získali naši judisté 3 medaile z Mistrovství světa a 9 medailí z Mistrovství Evropy. Jiří Sosna svým triumfem ve Španělsku navázal na svůj bronz z roku 1986 a medailovou sbírku zkompletoval v roce 1989 v Helsinkách stříbrnou medailí. Je tak jediným českým judistou, který má kompletní sbírku Evropských medailí. Jiří Sosna ještě získal bronz na Mistrovství světa v roce 1991. Tato medaile byla na dlouhých 20 let poslední velkou mužskou medailí.
První ženská medaile z mistrovství Evropy
Šampionát v Helsinkách v roce 1989, kde Jiří Sosna získal stříbro, byl pro České judo jedním z nejúspěšnějších. Pod vedením trenéra Vladimíra Bárty získal, kromě Jiřího Sosny, stříbrnou medaili Petr Šedivák, Bronzovou medaili přidal Pavel Petřikov. Na Mistrovství Evropy v Helsinkách v roce 1989 získala premiérovou medaili z Mistrovství Evropy pro české ženské judo Lenka Šindlerová a to ve váze do 66 kg. Od tohoto Mistrovství byly české judistky těmi, které nesli prapor českého juda a dosahovali úspěchů na Evropských a světových tatami.
První medaile z mistrovství Evropy družstev žen
V roce 1993 získalo družstvo žen v sestavě Dagmar Rabasová, Jana Vojtovičová, Pavlína Pěchovičová, Michaela Vernerová, Radka Štusáková, Renata Groborzová a Marie Kotlínová první bronzovou medaili z Mistrovství Evropy družstev žen a to bronzovou. Z této sestavy je nutné vyzdvihnout především 2 závodnice. Radka Štusáková je se svými 4 evropskými medailemi rekordmankou v počtu medailí z Mistrovství Evropy.
První české olympioničky
Radka Štusáková a Michaela Vernerovová jsou prvními ženami, které reprezentovali Českou republiku na Olympijských hrách a to v roce 1996 v Atlantě. Na těchto úspěších se velkou měrou podílel tehdejší trenér reprezentace Zdeněk Kasík, který ale tímto neřekl své poslední slovo.
První juniorská mistryně Evropy
V roce 1998 získává Česká republika první ženský titul z juniorského Mistrovství Evropy. Tento titul získala Andrea Pažoutová-Pokorná. Andrea ještě v roce 2004 získala bronzovou medaili na Mistrovství Evropy a tato medaile byla až do roku 2011 pro České judo poslední velkou medailí.
První ženská medaile z mistrovství světa
V roce 1999 získává první medaili z Mistrovství světa pro české ženské judo Michaela Vernerová. V anglickém Birmighamu vybojovala bronzovou medaili. Michaela Vernerová byla blízko i evropskému titulu v roce 1997, ve slibně se vyvíjejícím finále ale neudržela vedení a získala stříbrnou medaili. Od roku 1997 vedl reprezentaci opět Michal Vachun, který svoji sbírku trenérských medailí těmito ženskými úspěchy významně rozšířil.
První zástupce v IJF
V roce 2007 dosahuje české judo nejvýznamnějšího úspěchu z hlediska mezinárodního zastoupení. Vladimír Bárta, účastník olympijských her, akademický mistr světa a úspěšný trenér českého týmu, se v tomto roce stává nejdříve místopředsedou EJU, aby se v zápětí stal hlavním sportovním ředitelem IJF. V této pozici působí dosud.
První juniorský mistr světa
V roce 2008 dosahuje české judo dalšího milníku, když Lukáš Krpálek získává v Thajsku titul juniorského mistra světa. Již v roce 2003 získal naši první, bronzovou, medaili na juniorském mistrovství světa Tomáš Mužík (-73 kg). Lukáš Krpálek titul juniorského Mistra světa obhájil i v roce 2009. V roce 2008 ještě získal, jako 3. český judista, titul juniorského mistra Evropy.
Úspěchy českého juda v roce 2011
Výsledky roku 2011 důstojně přispěly k oslavám 75-tého jubilea svazu. Po dlouhých 20-ti letech, od stříbrné medaile Josefa Věnska v Praze, získává Jaromír Ježek bronzovou medaili z Mistrovství Evropy v Turecku. Na této medaili měl opět veliký podíl trenér Zdeněk Kasík. Ačkoli to vypadalo, že na další medaili z Mistrovství Evropy nebudeme čekat 20 let, ale 20 hodin, v Turecku se Lukášovi Krpálkovi ještě na medaili nepodařilo dosáhnout. Vše si vynahradil v Paříži, kdy ukončil 20-ti letý mužský půst a navázal na medaili Jiřího Sosny z roku 1991. Je nutné zmínit zásluhy trenéra Petra Laciny, bývalého olympionika a současného trenéra mužské reprezentace na tomto úspěchu. České judo ale zaznamenalo na konci tohoto roku další výrazný úspěch. Michal Vachun, bývalý úspěšný reprezentant a trenér reprezentace, byl zvolen místopředsedou EJU .